Vychází DVD filmu Narušitel

Vychází DVD filmu Narušitel

V létě 2017 se na našem letišti natáčel film jménem Narušitel, jehož děj je zasazen do leteckého prostředí. Mladý režisér David Balda a jeho tým natočili napínavý film s krásnými letovými záběry. Pro nás jako aeroklubáky to byla zajímavá podívaná a mohli jsme tak trochu nahlédnout pod pokličku poněkud jiného koníčku než vykonáváme. Film Narušitel vyšel nedávno na DVD a kdo bude mít zájem, tak ho ve své prodejně filmů nebo na internetu určitě najde 🙂

Vivat skončil, Super Dimona začíná

Vivat skončil, Super Dimona začíná

Začátkem května v našem aeroklubu po pětatřiceti letech dolétal L 13 SE OK-4606 výrobní číslo 84007. Do Hořic přišel jako L 13 SW z první postavené série v roce 1984 jako stroj přidělený tehdejšímu Východočeskému krajskému aeroklubu Svazarmu (Poznámka pro později narozené. Svaz pro spolupráci s armádou neboli Svazarm byl organizací, která sdružovala tzv. branné sporty, ke kterým bylo zařazeno i létání a parašutismus, a jediná směla vlastnit a provozovat odpovídající techniku. Svazarm měl pevnou celostátní strukturu, krajské aerokluby představovaly nadřízenou složku místních aeroklubů.) Krajský aeroklub Vivat formálně přidělil místnímu aeroklubu Svazarmu Hořice v Podkrkonoší, ale prakticky byl používán krajskými plachtařskými inspektory (obdoba dnešních examinátorů) z povolání k přeškolování dobrovolných funkcionářů místních aeroklubů, včetně hořického, spadajících pod Východočeský krajský aeroklub. Postupně, jak byly do jednotlivých východočeských aeroklubů z výroby dodávány další Vivaty, byl stále více využíván členy aeroklubu Hořice. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že na letišti Hořice současně s naším aeroklubem sídlil i krajský aeroklub, byl dále příležitostně využíván touto nadřízenou složkou.

V této době, pravděpodobně z rozhodnutí vedení aeroklubu Hořice, létali na Vivatu pouze plachtařští instruktoři s tím, že ho nelétali ani ti instruktoři, kteří současně létali jako motoroví piloti. Plachtaří „neinstruktoři“ na Vivatu v Hořicích létali naprosto výjimečně, ale stav se velmi pomalu začal měnit.

Situace se radikálně změnila se zánikem Svazarmu počátkem 90. let minulého století. L 13 SW se stal majetkem našeho aeroklubu. Nevěděli jsme si s ním moc rady, za předchozího režimu byl běžným aeroklubákům dostupný velmi omezeně, tudíž jej létalo poměrně málo členů aeroklubu Hořice a vzhledem k přístupu předchozího vedení aeroklubu Hořice byl i poměrně nepopulární jako „letadlo pro funkcionáře“. V létě 1993 tak byl určen k prodeji, ale vážné poškození při nepodařeném přistání při posledním letu před prodejem transakci zhatilo.

Vivat byl opraven a už u nás zůstal pro svou dostupnost pro plachtaře, došlo totiž k radikálnímu posunu v pohledu na to, kdo a za jakých podmínek s ním může létat. Běžným plachtařům se otevřela možnost seznámení se základy motorového létání a mohli si dopřát létání i v netermické dny, navíc se pravděpodobně značně zlepšily jejich navigační schopnosti. V podstatě umožnil motorové létání ve zjednodušené podobě a bez nutnosti tehdy velmi náročného přezkoumání zdravotního stavu Ústavem leteckého zdravotnictví, povinného pro začínající piloty motorových letounů. Postupně se stal velmi oblíbeným typem a vzhledem k relativně nízké ceně letové hodiny se stal, na rozdíl od letounů, téměř jediným letadlem, které bylo využíváno pro delší navigační lety. Občas zavítal i na hodně vzdálená letiště, např. Frýdlant nad Ostravicí nebo Břeclav, nebo na navigační soutěže.

V říjnu 2009 byl odstaven a opět prodáván, protože by bylo třeba provést nákladnou generální opravu motoru. Jeho místo zaujal OK-4602, tehdy již přestavěný na elektrifikovanou verzi SE, pořízený z Plzně-Letkova za cenu, která se blížila ceně opravy motoru. Tento Vivat byl ale natolik poškozen při přistání v terénu po zastavení motoru pro nečistotu v palivu, že se ukázalo jednodušší vrátit se k OK-4606, který zůstal naštěstí neprodán a uskladněn.

OK-4606 byl s využitím dílů a agregátů z OK-4602 přestavěn na verzi SE (první let po přestavbě 10. května 2013), elektrifikované provedení s elektrickým spouštěčem, což dále rozšířilo jeho využitelnost, protože posádce s jedním pilotem umožnil odlet z cizího letiště nezávisle na pomoci místních. Zároveň dostal motor Mikron IIIB, který se vyznačoval nejen vyšším výkonem, ale i nižší náročností z hlediska sledování teplotního režimu, byl rovněž vybaven tlumičem a topením, všechny úpravy zvýšily komfort pilota a navíc se snížila hluková zátěž okolí.

Vivat byl intenzívně využíván, létalo na něm přes dvacet pilotů, včetně několika „čistých motorových pilotů“, kteří využili možnosti létat s kvalifikací soukromého pilota letounů s Vivatem jako s motorovým letounem. Vivat ročně pravidelně nalétal okolo sta hodin.

Jeho čas se nachýlil letos na jaře, kdy dolétal do generální opravy motoru a čtyřsethodinové revize draku. Jejich nákladnost, spolu se stále většími problémy s dostupnosti náhradních dílů pro drak i motor, vedla pro některé z aeroklubáků k bolestnému rozhodnutí nahradit Vivat jiným typem motorového kluzáku. Původní výrobce letadla sice stále existuje, ale již dávno se věnuje výrobě jiných typů letadel a síť původních dodavatelů dílů na drak se také rozpadla. Po diskuzích zvažujících různé varianty, ultralehký letoun, opravu Vivatu nebo nákup Vivatu s dostatečnou zásobou hodin, byla zvolena náhrada Vivatu jiným typem motorového kluzáku. Typem výrazně modernější konstrukce s mladším rokem výroby, tím i s jednodušší údržbou a jednodušším zajištěním náhradních dílů a oprav, a pokud možno schopným výpomoci při vlekání lehčích větroňů.

Jediným typem rozumně splňujícím požadavky se ukázal v Rakousku stavěný kluzák HK36 Super Dimona ve verzi s motorem Rotax o výkonu alespoň 74 kW (100 k), které ovšem nejsou za pro nás přijatelnou cenu příliš k mání. S notnou dávkou štěstí se však vhodnou Super Dimonu (HK36 R vybavenou v Německu oficiálně motorem o 100 k místo původního 80 k a vlečným zařízením) podařilo poměrně rychle, vzhledem k poptávce po takových letadlech v Evropě, pořídit. Ještě ani neoschly nostalgické slzy za Vivat („proč jen jsem na něm ještě nestihl poslední rozlučkový let?“ jsme slyšeli od nejednoho z jeho mnoha příznivců) a po heroickém tisícikilometrovém přeletu kolegů z francouzského aeroklubu v Compiègne Super Dimona F-CAVV hangáruje od 18. května na našem letišti.

Zbývá instalovat radiostanici, provést předepsanou prohlídku, vyřídit administrativní formality a naše nová OK-3606 bude moci vyrazit do vzduchu. Podle prvních ohlasů se zdá, že smutek po Vivatu bude Super Dimonou brzy zažehnán.

Vivat L 13 SE OK-4606 je nabídnut k prodeji. Přejeme mu za tolik krásných chvil, které nám poskytl, další bohatý letecký život. Věkem i počtem hodin potenciálně k dispozici na to stále má, jen roste náročnost udržení v provozu. A můžeme se těšit, že naše nové krásné letadlo nám dopřeje ve vrchovaté míře totéž, co jeho předchůdce.

Pavel P. a Zdeněk P.

Po dlouhé době se ozýváme, žijeme, létáme…

V první řadě se Vám musíme omluvit za nedodávání nejčerstvějších aktualit v tomto roce. Tímto delším článkem se pokusíme vše napravit a podělit se s vámi o zajímavosti, které se tuto sezónu udály.

Tradičně se naši plachtaři zúčastnili plachtařských závodů. Pavel Trybenekr a Pavel Brodský se společně spolu s dalšími 27 piloty utkali Mistrovství ČR plachtění v klubové třídě, které se konalo na přelomu května a června v Táboře. P. Trybenekr se umístil na slušné deváté pozici, P. Brodský obsadil čestné poslední místo.

V Celostátní plachtařské soutěži jsme si letos pohoršili a skončili na celkovém 12. místě. Ovšem bodů a nalétaných kilometrů proti minulému roku bylo získáno výrazně více a zejména druhou půlku sezóny lze označit za výrazně nadprůměrnou.

Místní soutež Východočeská universální třístovka se u hořických plachtařů těší stále velké popularitě a i letošní ročník přinesl slušné výsledky. Z 52 pilotů, kteří tuto trať letos letěli jich plných 11 bylo z Hořic.

V roce 2018 došlo po delší době i k oživení navigačního létání. Posádka Roman Sixta a Luboš Šťovíček se na začátku září zúčastnili s motorovým kluzákem Vivat navigační soutěžeVivat tour v Táboře.

Konec října se na letišti nesl ve znamení příprav na pilotní zkoušky nových plachtařů. Vše klaplo jak mělo a v příštím roce budou východočeské nebe brázdit tři mladí bezmotoroví piloti. Do jejich leteckého života jim přejeme kolik startů, tolik přistání.

Takto nějak ve zkratce vypadala sezóna roku 2018. Zpočátku vlažná, ale v druhé půlce horká a intenzivní..

Shrnutí letecké sezóny 2017

previous arrow
next arrow
Slider

S koncem roku přínašíme stručné shrnutí letecké sezóny. Letošní plachtařský rok se nedá hodnotit jako příliš úspěšný a to zejména co se týče počtu letů a nalétaných hodin. Ovšem naši plachtaři i přes nepříliš příznivé počasí dosáhli zajímavých úspěchů jak na závodech, tak i ve výcvikovém létání.

Začněme výcvikovou činností. V listopadu se podařilo uskutečnit pilotní zkoušky dvěma mladým a nadějným plachtařům. Do příštích sezón jim přejeme mnoho nalétaných kilometrů. Aeroklubová plachtařina byla ovlivněna nepříznivým počasím v průběhu celého roku a kdo si nepohlídal správné průběhy počasí, tak prakticky nelétal. Tímto počasím ale byly postiženy všechny kluby v ČR a i proto jsme si udrželi naši standardní 10. pozici v rámci Celostátní plachtařské soutěže (CPS). Do této soutěže jsme přihlásili 154 letů o celkové vzdálenosti 32 511 km.
V soutěžním létání jsme měli v sezoně 2017 hned tři želízka v ohni. P. Trybenekr letos soutěžil na kluzáku volné třídy ASW-22. Na tomto stroji se zúčastnil dvou závodů a to Mistrovství České republiky v plachtění a Mistrovstvé Evropy v anglickém Lashamu. Ve velice silné konkurenci zkušených plachtařů se s tímto „velkorypadlem“ umístil vždy v půlce startovního pole. P. Brodský se společně s D. Fraňkovou zúčastnily Mistrovství ČR juniorů v Jihlavě. Pavel na svých posledních juniorkách bojoval a umístil se v první desítce pilotů. Daniela přes komplikace v poslední fázi závodu dokázala přivézt bronzovou medaili v kategorii žen. Nutno podotknout, že juniorky se vyznačovaly občas až extrémním počasím v podobě silných bouřek a létání nebylo jednoduché.
Samozřejmě nezahálela ani naše motorová Cessna a Vivat. Na Cessně jsme získali jednoho nového pilota. Motorový kluzák Vivat pak alespoň částečně nahrazoval pilotům špatné termické počasí a proto nalétal mnoho hodin.

Den otevřeného letiště

Slider

Dne 10.9. 2016 proběhl na hořickém letišti Den otevřených dveří.

Tato událost byla zároveň i připomínkou 80. výročí prvních vzletů v Hořicích. Aeroklub pro návštěvníky připravil zajímavou podívanou v podobě představení nejrůznějších drůhů letadel a historie klubu. Svá letadla předvedli i různí návštěvníci, kteří se tento krásný den přilétli podívat a svoji techniku ukázali i dobrovolní hasiči z nedaleké Ostroměře a Mlázovic. Den otevřených dveří se konal za podpory města Hořice. Děkujeme všem návštěvníkům za vytvoření příjemné atmosféry a těšíme se nashledanou při dalším vyročí.

Závodní sezóna na letišti Hořice

I tento rok se naši plachtaři chystají na závody. První se postaví na startovní pole, v plachtařině známé jako grid, reprezentant České republiky Pavel Trybenekr. Stane se tak na Otevřeném mistrovství České republiky konaném v Příbrami a to od 25.6 do 7.7. Zajímavý fakt pro Pavla je, že bude závodit na letadle ASW-22 BLE s rozpětím křídla 27 metrů. Tento kluzák je vskutku impozantní a Pavlovi přejeme úspěšný závod. Hned po těchto závodech následuje Mistrovství ČR juniorů v Jihlavě. Na tento závod se od nás chystají hned dva plachtaři. Své první závody zde absolvuje Daniela Fraňková s kluzákem VSO-10 a naopak tyto „juniorky“ budou poslední pro Pavla Brodského. Věříme, že zkušený Pavel Brodský přiveze medaili a zároveň bude oporou pro Danielu na jejích prvních závodech. Vrcholem závodní sezóny bude Mistrovství Evropy v plachtění konané tentokrát v anglickém Lashamu v termínu 10. až 26. srpna. Zde svoje schopnosti opět předvede Pavel Trybenekr a opět na velkokluzáku ASW-22. Závod to bude zajisté napínavý a samozřejmě budeme držet palce..