Plachtařské Mistrovství České Republiky Juniorů a Akademiků 2010

Během zimní nudy, vyplněné občasným létáním plachtařského simulátoru Condor, jsme se společně s Pavlem Trybenekrem domluvili, že by nebylo na škodu zkusit nějaké ty závody v plachtění. Celkem jednoduše padla volba na juniorky. Proč? Zatím ani jeden z nás nedosáhl limitního juniorského věku 25 let, poměrně nevzdálená lokalita konání letošního ročníku a v neposlední řadě i dobrá pověst juniorek jako takových. K přípravě na závody jsme přistoupili celkem zodpovědně. Dlouhosáhlé rozmluvy o taktice skupinového letu a vzájemné výpomoci, intenzivní letový výcvik, přelety. Vše zatím jen na počítačích, protože se zatím pořád nacházíme uprostřed kruté zimy. No, jaro přišlo hned po zimě a také jsme hned po povinných letech s instruktory začali s reálným létáním a s opravdovou přípravou.

Letiště Zbraslavice - hangáry	Transportní přívesy závodníků

Konečně nadešlo kýžené datum odjezdu, a to 31.7 2010. Do té doby se každému z nás podařilo odlétat kolem 30 hodin a 1300 km na přeletech. Připadali jsme si poměrně dobře rozlétaní. Možná bych měl upřesnit kde a kdy se vlastně juniorky konaly. Místem konání bylo letiště ve Zbraslavicích. Zbraslavice jako takové jsou bránou na Vysočinu, která se vyznačuje velmi dobrým plachtařským počasím. Začátek soutěže byl 31.7 a konec 13.8 2010.

	Grid

Po jakémsi rozkoukání a uvedení do soutěže v podobě vážení kluzáků i jejich žokejů, nás čekaly téměř dva týdny poměrně dobrého létání, ale i společenského vytížení. Za zmínku stojí hned první letový den 1.8, kdy se velké většině závodníků podařilo uletět vyhlášenou disciplínu 306 km přes otočné body. Byla to nádherná jízda. Však taky nejrychlejší závodník trať oblétl průměrnou rychlostí 110 km/h. Druhý den se letělo opět a to trať přes prostory. Její délka je díky velkým prostorům, ve kterých se lze otočit k dalšímu otočnému bodu proměnlivá. Tato úloha měřila od 106 do 244 km. Zde jsem se dopustil fatálního selhání. Narušil jsem zakázaný prostor u Vlašimi a tím pro mě let podle sportovních řádů skončil. V celkovém pořadí jsem se tak propadl na chvost a tam jsem se poměrně úspěšně držel až do konce závodů. Zato Pavel se držel taky a průběžně okupoval 15 místo. Třetí soutěžní let byl opět tratí přes prostory. Tentokrát to byl triumf Pavla. V disciplíně dosáhl velmi dobrého 4. místa a celkově si velmi polepšil. A proč triumf? Po prohlédnutí startovního pole si to člověk hned uvědomí. Na letošních juniorkách startovali jak mistři republiky a všech možných jiných závodů, tak i borci s náletem 500, 700, 1000 hodin. Lidé, kteří letos byli třeba už i na třetích závodech. Mezi nimi jsme se tam plácali my, s celkovým náletem kolem 100 hodin a na prvních závodech.

Zlin Z-326M	Město Zbraslavice

Vyčkávání před páskou	Super počasí v okolí vodní nádrže Orlík

V další disciplíně jsme jeli pro Pavla na pole. Vypomohli nám kamarádi z Kunovic, za což jim patří velké poděkování. Na poli jsem seděl i já, a to při dalším třísetkilometrovém přeletu. Tentokrát šlo o trojúhelník, kdy jsme se podívali do jižních Čech. Temelín, Budějovice, Třeboň, ale i přehrada Orlík. To vše jsme si důkladně prohlédli. Já to měl i s prohlídkou obce Buková a přilehlého políčka u lesíčka. Včetně safari…liška, srnka, kravičky. Po další disciplíně jsme si upevnili naše pozice, skoro poslední u mě a v druhý desítce u Pavla. Poslední disciplína byla dešťová. Ředitel dlouho vyčkával, nakonec ve čtvrt na tři pustil závodníky do vzduchu a ve čtvrt na čtyři je pustil na trať. Dopadlo to, jak to dopadlo - 17 polí, trať snad obletěl jen jeden člověk. Pavel seděl 20 km od letiště, já 35. Nejdříve domů on na vypůjčeném Zbraslavickém tranďáku a rychle pro mě. Mezi tím se strhla průtrž mračen, takže jsem si užil na poli romantických chvil za hukotu obřích kapek, blesků a hromů. Ráno při briefingu byl ředitel odměněn hozením do bazénu. Následoval velkolepý závěrečný večírek s opékáním a následným konzumováním prasátka. Během neletových dní jsme se podívali do továrny na výrobu větroňů a modelů v Kutné Hoře, na bowling. Někteří se jeli podívat na nedostavěné dálniční mosty na Želivce nebo na památky do Kutné Hory. Někteří jedinci nejeli nikam a seděli na baru. Dobře se sedělo zejména s klukama a holkama z Kunovic, ze Staňkova, z Hodkovic a s klukama z Medlánek a z Křižanova. Za to jim patří velké poděkování.

Nádherné meandry Vltavy	Pole č.1

Vyčkávání před páskou mezi mraky	Třeboň

Skupina s vso-10 a asw-19	jaderná elektrárna Temelin

Pole č.2... za chvíli tam přistáli ješte kluci z Hodkovic

Během závodů se nám podařilo na našich strojích nalétat kolem 26 hodin a 1300 km. Podařilo se nám také nic nerozbít a nezničit. A s čím jsme vlastně soutěžili? Pavel krotil zelenou Vosu OK-2516 (oficiálně VSO-10 Gradient) se startovním znakem G6 a já jsem se snažil ukočírovat letadlo ASW-15 OK-0507 se znakem JM. A závěrečné vyhodnocení? Celkově jsem skončil na 28. místě, Pavel na výborném 18. místě. Chce to víc tlačit, víc spolupracovat a míň se bát v chumlu…

Jaroslav Deml

verze pro tisk